Proč?
10. března 2009 v 16:50 | Ypsilonka | Moje kecyKomentáře
Smutný a přitom krásný...to je hezký když jsou v rodině takovýhle pevný vztahy, my se takhle vídáme s prarodiči jen tak 2krát do roka, s druhym dědou ještě míň akorát jednu babičku mam něco jako druhou mámu, nejhorší je že je celkem při těle, dost kouří, má furt oteklé nohy a to čim se živí neni teda třikrát zdravý...řikam si že s takovym životnim stylem se člověk moc nedožije, jenže je to zkrátka jiná generace a dokud se něco horšího nestane tak si do toho kecat nenechá...:(
A jinak já věřim na to "něco" po životě, příjde mi to divný že by se ta duše jen tak rozplynula...a navíc spousta lidí už přišla do styku s něčim nadpřirozeným...
taky se často ptám proč? moje babička taky odešla brzo, byly mi tři roky, pamatuju si jen malinko chvil, které jsme spolu zažili a vím že to byly hezké chvíle, odešla ale tak brzo..byla jsem malinka:( doteď si pamatuju jak od nás odjížděla sanitka i s babičkou do nemocnice a já se tenkrát mamky ptala co se děje, kam babičku vezou...už se nevrátila:( smutné stejně jako tvůj příběh...život je nevyzpytatelný...hodní lidé odcházejí a zlí zůstávají:(:(
Jsem ráda, že se ti můj článek líbil, vždyť to proto píšu.
Jinak k tomu tvýmu článku...chápu tvojí otázku proč. Ale uvědom si že to mohlo dopadnout hůř. Moje babička leží už víc než 5 let na lůžku, nemůže se hýbat, jediné co jí funguje je rozum. Já kdybych si mohla vybrat tak raději umřu hned a mladší, než se léta trápit a umírat pomaloučku.
Ber to tak. Babička má klid a nic ji netrápí.